Nejsem zastáncem fotovoltaických elektráren v rodinných domech-podle mého názoru se jedná o poměrně komplexní technické zařízení, které k domovům lidí-většinou elektrotechnických laiků-nepatří. Mám také pocit, že celý ten dotační ekosystém, který se kolem toho vyvinul, jen křiví trh, původní účel naprosto neplní, už tím, že dotační kapitál odvádí úplně jinam, než bylo původně zamýšleno. FV výrobny ale mají své místo v podnicích, na střechách výrobních hal apod.-tam to na rozdíl od obydlí dává velký smysl už jen tím, že produkce elektřiny probíhá ve stejném čase a místě, kdy je zapotřebí pro byznysovou produkci, a může tak být plynule a přirozeně spotřebovávána.
Z výše uvedených důvodů jsem si do svého portfolia vybral pouze jediné FV řešení a to fotovoltaický ohřev teplé vody-jde o relativně bezpečný a jednoduše (i z finančního úhlu pohledu) realizovatelný systém typu ostrov, to znamená, že není propojen s distribuční sítí, čímž odpadá velká část technických a bezpečnostních problémů, a mimochodem se tím celá investice také podstatně zlevňuje.
Tímto článkem chci přiblížit instalaci takového systému. Jedná se o rekreační chalupu, kde jej majitelka poptala v rámci rekonstrukce koupelny a části elektroinstalace. Jde vlastně o jednu z mých první instalací tohoto druhu, navíc aspoň trochu zdokumentovanou…
Výrobu zajišťují 4 panely 565 Wp, které v sérii dávají teoretických 2260 W a napětí blížící se 230V, což je důležité pro efektivní „pohon“ topného tělesa bojleru. Střídač je od slovenské firmy Antik-jde o jednoduchý a podle mě spolehlivý systém, kompaktní a snadno konfigurovatelný, se zabudovanou MPPT optimalizací. Rozstřídaným proudem (nejde o čistou sinusovku, proto může napájet pouze odporové spotřebiče a v žádném případě se NESMÍ dostat do instalace) je ohříváno jedno z těles dražického dvouspirálového bojleru. Regulace probíhá jednoduše-jednak vlastním termočidlem střídače zasunutým do šachty nádoby, jednak termostatem bojleru-jakmile jeden z termostatů dosáhne nastavené teploty, odpojí střídač. V našich zeměpisných šířkách s velmi nestálým slunečním osvitem by to jen takto nefungovalo-proto má bojler ještě druhé těleso, připojené konvenčně na distribuční síť-to bude zachraňovat situaci, když nebude moc svítit a solární konverze bude váznout. Nicméně hlavní práci by zde mělo konat Slunce, a když uvážíme, že ohřev užitkové vody je v běžné domácnosti zdaleka největším "žroutem" energie, a že investice se pohybuje řekněme v nižších až středních desítkách Kč, je to velmi užitečné zařízení.
Systém je prozatím v pilotním provozu, ale i přes vrtkavé počasí šumavského podhůří funguje velmi slibně!
